Interiér kostela

28.2. 2011 Autor Michal Němeček Komentáře Komentáře (0) Kategorie Kostel Dobříš Hodnocení 0.00 Přečteno x2279

Rozhodnutí pastorační rady o oslovení architekta Hanuše Härtla v procesu přípravy úprav interiéru dobříšského kostela

Pouť k obnovenému kostelu

Dobříšský kostel je jednou ze zajímavých dominant našeho malého města. Proto s velkou úctou a láskou vnímáme náš kostel jako důležitý prvek nejen po stránce kulturní, ale především po stránce duchovní. Vždyť každonedělní bohoslužba v naplněném kostele je toho svědectvím. Každý praktikující křesťan prožívá svůj vztah s Bohem nejen ve vlastním nitru, ale také v konkrétním prostředí a zvláště v místech, která byla přímo k tomuto účelu postavena.

Proto s nemalou starostí pohlížíme na chátrající často nešťastně poopravované či doplňované vybavení a celkový neutěšený stav kostela. Již před dvěma lety pastorační rada farnosti dospěla k rozhodnutí řešit tento stav především interiéru kostela. Protože příprava tak zásadní změny vyžaduje velké množství času a energie, ustanovila pastorační rada pracovní tým sedmi lidí sestavený z členů pastorační rady, ekonomické rady a po jednom zástupci za stavební, estetickou a fundraisingovou rovinu příprav a faráře. Úkolem tohoto týmu je připravovat podklady a doporučení. Všechna významná rozhodnutí pak provádí pastorační rada jako orgán, který byl zvolen a reprezentuje tedy celou farnost. V pracovním týmu jsme věnovali zpočátku energii seznámení se s obecnou problematikou liturgického prostoru, současné architektury, atd.  

Po zhruba roce, v lednu 2010, jsme konečně přikročili k další fázi práce. Po nabytých zkušenostech jsme se rozhodli nepustit se do úprav pouze svépomocí, ale uvědomili jsme si, že je třeba hledat komplexnější odborné řešení. A tak jsme začali uvažovat o pomoci architekta. Bylo ale zřejmé, že chceme někoho, kdo nám pomůže, bude schopen s námi komunikovat a zároveň bude schopen respektovat a rozumět požadavkům liturgie. V této době jsme pozvali farníky na dvě schůzky do kostela, abychom si ukázali celou problematiku na místě, abychom o věci společně diskutovali.

Rozhodli jsme se nejprve připravit zadání, v němž jsme představili naši farnost, vysvětlili, proč je stávající prostor nevyhovující, a zformulovali hlavní požadavky na nový interiér. Protože jsme ale na druhé straně chtěli dát architektům prostor pro jejich vizi, připravili jsme zadání, které bylo otevřené a připouštělo mnoho variant. Zadání také samozřejmě požadovalo splnění požadavků liturgie, zejména podle dokumentů II. vatikánského koncilu. Tento náš text „zadání" jsme farnosti nabídli na webu a v kanceláři farnosti a vybídli farníky k jeho připomínkování.

Nu, a pak přišla složitá chvíle: Koho oslovit? Zkusili jsme se ptát, hledali na internetu, oslovili jsme přátele a známé s prosbou o tipy. Nakonec se nám podařilo sestavit devět jmen lidí, kteří měli všichni zkušenost s úpravou liturgických nebo alespoň kulturních objektů a zdáli se nám vhodní pro náš záměr. A začalo psaní, telefonování, dohadování schůzek, odmítání... Z těchto telefonátů se nakonec ukázali čtyři architekti, které projekt rekonstrukce interiéru zaujal a byli ochotni se nám nějak představit a prezentovat. Napřed se zde zastavili každý z těchto čtyř na okouknutí situace. Dohodli jsme se na tom, že by bylo šikovné, aby se prezentovali určitou vizí, záměrem či přesnějším pohledem na náš prostor. Po čase jsme se postupně s architekty setkali a oni nám své úvahy o možnostech úprav našeho kostela představili. Tyto návrhy jste mnozí viděli a společně s námi nad nimi uvažovali. Všechny představy jsme rámcově prošli s ThLic. J. Kotasem, který je odborníkem přes liturgii a který nám potvrdil, že připravené vize jsou v souladu s hlavními liturgickými požadavky.

Pak se do diskuse zapojili také farníci. K možnostem úprav se farníci vyjadřovali při osobních setkáních, v diskusi a mnozí k tomu využili připravený dotazník. Odevzdalo se 57 dotazníků a 3 další přišly asi s měsíčním zpožděním, celkem 3 lidé z 60 se vyjádřili negativně o celkovém záměru rekonstrukce interiéru, ostatní s řadou připomínek a návrhů úmysl podpořili. Nejsympatičtějším se ukázal pan architekt Härtl. Také několik farníků zvolilo formu otevřeného dopisu, v němž se kriticky vyjádřili k několika otázkám včetně způsobu komunikace s farností. Proto jsme se pokusili odpovědět na tyto podněty dopisem. Upravená verze této odpovědi je na webu farnosti (zde). Celou debatu završilo diskusní setkání v neděli 30. ledna 2011.

A pak jsme se s úzkým týmem sešli, abychom vytvořili pro pastorační radu naše doporučení. Architekta, pro kterého se chceme na základě seznámení rozhodnout, jsme nakonec vybrali hlasováním. V tomto hlasování těsnou většinou vyhrála vize arch. Härtla. Týden na to zasedala Pastorační rada. I zde jsme se po určité diskusi přiklonili k demokratičtějšímu způsobu rozhodnutí hlasováním o tom, s kterým architektem se pustíme do komplexní přípravy návrhu. V tomto případě se nejvíce členů Pastorační rady vyjádřilo svůj hlas pro pana architekta Härtla, méně hlasů dostal architekt Pleskot a výrazně méně Ing. Böhm a arch. Červenka.

Hlavní důvody, které nás vedly k takovému rozhodnutí, jsou:

  1. Skutečnost, že prezentovaná vize získala nejvyšší podporu u farníků
  2. Dobrá zkušenost z jednání i výsledku práce při stavbě Pastoračního centra sv. T.
  3. Úvahy působí esteticky harmonicky, velmi příjemně, nekonfliktně.
  4. Volí vhodný kompromis mezi moderními trendy v architektuře a historickou realitou prostoru.
  5. Zajímavá kombinace přiblížení oltáře k lidem ale současně zachování prostoru presbytáře.
  6. Rekonstrukce vlastního interiéru nemusí ve srovnání s ostatními architekty být ekonomicky nadlimitní.
  7. Schopnost předvídat i praktické aspekty důležité pro všechny skupiny farníků (zázemí, lavice,...).
  8. Znalost naší farnosti.

Pro tento návrh jsme se rozhodli i přesto, že u něho vnímáme určitá rizika. Jsme ovšem přesvědčeni, že jsou uspokojivě řešitelná v dalších fázích přípravy projektu.

Cílem tohoto rozhodnutí tedy byla volba architekta, uspořádání prostoru a koncepce, které jsou základem pro další jednání. Přestože nám k rozhodnutí pomáhaly krásné vizualizace, nejde zatím o projekt v plném slova významu. Většina rozhodnutí je teprve před námi. Čekají nás diskuse s památkáři, liturgy,... o zařízení interiéru, o zachovávání stávajícího vybavení, o uměleckém řešení interiéru, o podrobnějších liturgických požadavcích.

Tento krok znamená, že nyní pozveme pana architekta, abychom s ním jeho návrh detailně prohovořili, farnost měla možnost s ním jeho postoje a pohledy konfrontovat a následně ho požádáme o komplexní vypracování ideového návrhu. Takto připravovaný ideový návrh bude třeba konzultovat s arcibiskupstvím, památkáři a liturgickou komisí,... než bude dopracován do podoby, která bude odpovídat všem předpisům a zákonům a bude také pro farnost akceptovatelný.

Jde o dlouhou cestu, ale cestu velice důležitou. Náš kostel je v zuboženém stavu. Potřebuje naši pozornost. Často se ohlížíme na minulé generace a je to dobře! Ale je třeba myslet i na generace následující. Chtěl bych vás všechny pozvat a požádat, aby tato cesta byla cesta společná. I v minulých týdnech jsme zakusili, jak těžké je správným způsobem o věcech mluvit, kde se neutopit v diskusích o maličkostech a kde naopak nepřehlédnout důležitý hlas. Jak nacházet přijatelné kompromisy, když každý vnímá něco jiného jako důležité? Teď teprve vstupujeme do skutečně zásadní fáze, ve které budeme precizovat zadání, ve které budeme hledat to krásné, vzácné, hodnotné a důležité pro náš kostel. Každý z farníků má důležitý hlas. Nikdo nesmí zůstat stát vzadu, nikdo nesmí říkat: „Já se bojím něco říci." nebo „Pro můj názor není zde místa." Místo je tu pro všechny! V důležitých momentech projektu budeme dál hledat možnosti, jak dát prostor k vyjádření formou otevřených diskuzí nebo dotazníků. Chceme kromě toho ale apelovat na to, abyste svoje připomínky dávali na vědomí svým zástupcům v Pastorační radě. Víme, jak je každé rozhodnutí těžké.

S velikou úctou ke každému z farníků vás zvu na pouť, duchovní pouť! A to nikoli jen ke krásnému kostelu, ale na cestu ke krásnému a hlubokému společenství víry. Ať je nám celý tento proces příležitostí naučit se vzájemné kultivované výměně názorů, odvaze tvořit kompromisy, ale i říci svůj názor na správném místě a nikoli někde potajmu. Prosím vás, spojme se také v modlitbě, nejen soukromé, ale i společné za cíl této duchovní pouti. Ať také jde o cestu našeho duchovního zrání, kde objevujeme skutečné teologické hodnoty, historii i perspektivy. Ať tato pouť je příležitostí prokázat, že jsme lidé, které spojuje nejen budova kostela, ale láska a úcta k Bohu i k sobě navzájem.

P. Michal Němeček