Brigáda v Drastech

20.7. 2020 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Články Hodnocení 0.00 Přečteno x266

Autor příspěvku: Markéta Španělová

V sobotu 11.července jsme vyrazili s partou lidí z farnosti na brigádu k sestrám karmelitkám. Měli jsme dva cíle - zabavit naše dospívající děti venku na vzduchu zdravou prací a pomoci sestrám s úpravou jejich nového areálu.

Sestry se sem, do polí na severovýchod od Prahy, přestěhovaly z Hradčanského náměstí, a vyměnily tak život v historickém klášteře v samém centru Prahy za život vně města. Několikahektarový areál upoutá hlavně pozemky, na nichž stojí několik starých budov původního dvora, jeden krásně opravený dům, kde sestry žijí a výhledově bude sloužit pro hosty, a dále se již rýsují sady ovocných stromků a les. Sestry přiznávají, že jim příroda a pohyb venku v jejich přísné klausuře velmi scházely.

Den se nám krásně vydařil. Začali jsme přivítáním na dvoře u sester, už nás čekaly, oblečené v pracovním a ve veselé náladě. Popovídali jsme si a rozdělili si práci - a to je velká výhoda v případě Drast: areál, kde se sestry postupně zabydlují, je obrovský, práce je rozmanitá, a každý si může vybrat, co je mu milé. Z nás tedy jedna skupina šla mýt nábytek převezený z Hradčan a určený do budoucí kaple pro veřejnost. Druhá skupina škrabala omítky v právě opravované budově. Třetí skupina bílila stěny a čtvrtá přenášela těžší materiál kam bylo potřeba. Sestry pracovaly s námi, přičemž nám i jak bylo třeba nosily pití a pomůcky. V poledne jsme poobědvali stylově, ve stodole u improvizovaných stolů a na rybářských

stoličkách, na stůl se sneslo vše co jsme přivezli a sestry přidaly to co přichystaly pro sebe - a každý si bral od všeho něco. Vládla tam krásná, svobodná atmosféra, kterou těžko popsat, musí se totiž zažít. Pomodlili jsme se polední hodinku, povídali o stěhování z kláštera na Hradčanech do areálu v Drastech, sdíleli se o zkušenosti ze života rodin a života zasvěcených osob, to vše v pohodě a radosti. 

Odpoledne pokračovalo znovu prací, činnosti se různě střídaly jak kde bylo hotovo, a děti se přitom opravdu vyřádily.

Odjížděli jsme na skupiny, jak kdo potřeboval, první kolem půl páté, druhá kolem šesté hodiny, po vydatném loučení se sestrami a modlitbě. Bylo vidět, že sestry si naši přítomnost užívají, vše je zajímalo, na vše co jsme řekli, živě reagovaly. Mají v současnosti výjimku z papežské klausury, která znamená že v běžném režimu nevycházejí z kláštera, a tedy vůbec nepotkávají lidi zvenku. 

Domů jsme se vrátili zaprášení a utahaní, ale psychicky odpočatí a nabití energií. Byl to krásný den! Kéž vše, naše rodiny i modlitby sester, poslouží k větší slávě Boží!


                                                                                                                                          Markéta Španělová