ANGELO J. SCARANO DOBŘÍŠ 2025
SVATODUŠNÍ NOVÉNA

https://www.farnostdobris.cz/wp-content/uploads/2025/06/Svatodusni_novena_2025_JAS2.pdf

Po slavnosti Nanebevstoupení Páně začíná devítidenní příprava na slavnost Seslání Ducha
Svatého. Co je smyslem této přípravy? Otevřít se ještě víc pro působení Ducha, rozdmýchat
touhu po něm, vyprošovat tohoto Ducha sobě, ale také ostatním farníkům, lidem okolo nás.
Takovou novénou vlastně napodobujeme příklad prvních učedníků a Matky Boží, kteří se
devět dní nepřetržitě modlili před vylitím Ducha o Letnicích. Duch Svatý je vlastně souhrn
všech darů, v něm máme všechno to, co potřebujeme. A, řečeno slovy sv. Serafima
Sarovského, cílem křesťanského života je získat v plnosti Ducha Svatého. A právě o to nám
jde – nejen v této přípravě.

ZTIŠENÍ
Najdi si klidné místo a nabídni tuto chvíli Bohu jako příležitost k setkání. Můžeš prosit např. slovy níže
uvedeného hymnu nebo této modlitby (a/nebo vlastními slovy):
Všemohoucí Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, tvá církev žije v Duchu svatém, kterého jsi poslal.
Prosíme Tě, naplňuj nás stále více svou silou, dej nám Ducha moudrostí a rozumu, rady a síly, Ducha
poznání a lásky a naplňuj nás Duchem bázně před tebou. Skrze Krista, našeho Pána.
Přijď, ó Duchu přesvatý,
rač paprsek bohatý,
světla svého v nás vylít.
Přijdi, Otče nebohých,
dárce darů přemnohých,
rač nám mysli osvítit.
Božský utěšiteli,
něžný duší příteli,
rač nás mile zotavit.
V práci libý pokoji,
smiřiteli v rozbroji,
rač nás v pláči utišit.
Světlo duši blažící,
srdce v tebe věřící,
rač milostně naplnit.
Člověk bez tvé pomoci,
slábne a je bez moci,
vše mu může uškodit.
Viny z duší našich smaž,
a vyprahlá srdce svlaž,
raněné rač vyhojit.
Srovnej, co je zkřivené,
zahřej, co je studené,
a nedej nám zabloudit.
Rač nás, v tebe věřící,
vroucně tebe prosící,
dary sedmi podělit.
Uděl v ctnosti prospěchu,
v smrti dodej útěchu
a dej v radost věčnou vjít.

SLOVO BOŽÍ
přečti si daný text i víckrát, třeba pomalu, polohlasitě

REFLEXE
můžeš se inspirovat předloženou úvahou

DĚKOVÁNÍ A PROSBY

1. den: Duch živé vody – Jan 4,10.14
Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty
jeho, a dal by ti živou vodu.“ „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká.
Odkud vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní
pil, i jeho synové a jeho dobytek.“ „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš.
„Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm
stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“
Dnes mohu nově uvěřit, že Ježíš mi chce dát „vodu živou“, svého Ducha (viz Jan 7,37-39). A
očekává mou prosbu, žízeň, touhu. Tu mohu vyjádřit svými slovy.

2. den: Duch oživující – Ezechiel 37,1-10
Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým Duchem odvedl pryč a postavil mě
doprostřed údolí plného kostí. Prováděl mě mezi nimi kolem dokola a hle – celá ta pláň jimi byla
poseta a byly úplně vyschlé. „Synu člověčí,“ řekl mi, „mohou ty kosti ožít?“
„Panovníku Hospodine,“ odpověděl jsem, „to víš ty.“
Tehdy mi řekl: „Prorokuj o těchto kostech a řekni jim: Suché kosti, slyšte slovo Hospodinovo! Toto praví
Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, já do vás přivedu ducha, abyste ožily. Dám na vás šlachy a
pokryji vás masem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha, abyste ožily. Tehdy poznáte, že já jsem
Hospodin.“
Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval, náhle se ozval hluk: kosti se s
rachotem začaly připojovat jedna ke druhé. Viděl jsem, jak se pokrývají šlachami a masem a jak se
svrchu potahují kůží. Ducha však v sobě neměly.
Tehdy mi řekl: „Prorokuj k duchu. Prorokuj, synu člověčí, a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin:
Přijď, duchu, ze čtyř stran a dechni do těchto pobitých, ať ožijí!“ A když jsem prorokoval, jak mi
přikázal, vstoupil do nich duch a ožili. Postavili se na nohy a byl jich obrovský, nesčíslný šik.
Nepřipadám si jako „suchá kost“? 🙂 Pak je na čase horlivě vzývat Ducha života, aby oživil mě,
farnost…

3. den: Plody Ducha – Gal 5,22-23
Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a
zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná.
Proč zvát Ducha do svého života? Co přináší? Na to odpovídá sv. Pavel v dnešním textu: je to
Duch, který prohlubuje a zvětšuje naši lásku, radost, pokoj… . Kdo z nás by nechtěl tyto dary ve
stále větší hojnosti?

4. den: Duch modlitby – Řím 8,26-27
Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám
Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že
podle Boží vůle prosí za svaté.
Není to běžná zkušenost, že je těžké se modlit? A že nedokážeme (či spíš nechceme) najít čas na
modlitbu… a pokud ho najdeme, tak se roztržitě a bleskurychle něco odmodlíme? Tyto negativní
zkušenosti s modlitbou jsou výzvou „zkusit to jinak“: s Duchem. A třeba denně ho prosit, aby
mě vedl v modlitbě.

5. den: Duch Utěšitel – Jan 14,16-18.19
Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož
svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás.
Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože
já žiji, budete žít i vy.
Kdo je osamocený a opuštěný, hledá útěchu. I my se často cítíme sami, v bezmocné úzkosti, a
potřebujeme pomoc. Duch, který v nás bydlí, nás však utěšuje. Pomáhá nám, abychom
zakoušeli, že také Ježíš a Otec jsou v nás.

6. den: Duch synovství – Řím 8,15-16
Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž
voláme Abba, Otče! Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
Duch Svatý mě v srdci utvrzuje a ujišťuje, že jsem… Boží. Boží syn (dcera), který mu patří.
Milovaný. Tento Duch mi dává „nové sebevědomí“, novou jistotu, novou důvěru a otevřenost
vůči Bohu.

7. den: Duch lásky – Řím 5,2.5
Skrze něj jsme také vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.
Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám
daroval.
Bez Ducha Svatého jsou slova o Boží lásce… slovem. Nic víc. Ale s Duchem přichází realita a
zakoušení této lásky! Proto je tak důležitý! A pokud je tato zkušenost autentická, tak se
přetavuje do konkrétní lásky k druhým.

8. den: Duch svobody – 2 Kor 3,17-18
Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme
Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě.
Duch Boží je Duchem svobody: od čeho? Řešení najdeme v předchozích verších (kap. 3): je to
svoboda od přetvářky, neupřímnosti, „závojů a masek“ před Bohem a před lidmi. To je
předpoklad proměny našeho srdce podle srdce Božího, ve stále větší záři.

9. den: Duch dárce – 1 Kor 12,4-11
Jsou různé dary, ale tentýž Duch, jsou různé služby, ale tentýž Pán, jsou různá působení, ale všechno
ve všech působí tentýž Bůh. Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: jednomu je
skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, dalšímu víra v tomtéž
Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému
rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale působí jeden a tentýž
Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce.
Duch Svatý je Dar a Dárce. Nedává pouze ty dary uvedené v textu z 1 Kor, má jich samozřejmě
„daleko víc“, jak dosvědčují dějiny církve a příběhy svatých. V každém případě to nejsou dary
určené k tomu, abychom byli na piedestalu, ale abychom sloužili. O ty dary, které potřebujeme,
potřebuje naše farnost, mohu s důvěrou prosit.
v novéně byly použity texty z Bible 21